Učitelé a žáci jsou příliš závislí na internetu, varují odborníci

Až 68 % učitelů považuje bezplatné on-line zdroje typu Google a Wikipedia za preferovaný zdroj informací a odkazuje na ně své žáky. Ti však s těmito zdroji často neumějí pracovat, protože jim většina informací na internetu není šita na míru, ukázal v pondělí zveřejněný průzkum Nakladatelství Fraus.

Plných 43 % učitelů odkazuje žáky základních a středních škol nejčastěji na internetový vyhledávač Google, 35 % pak na Wikipedii. Pouze jedno procento učitelů v průzkumu uvedlo, že své žáky na internetové zdroje neodkazuje vůbec.

Odborníci na didaktiku v tomto trendu vidí klady i rizika. "Je do značné míry pozitivní, že si děti touto formou osvojují informace, a máme z mnoha stran ověřené, že interaktivní schopnosti počítačů a internetu zvyšují chuť dětí do učení," uvedl vedoucí odborných konzultantů Nakladatelství Fraus Jiří Havlík. Vyhledávače by však podle jeho názoru nikdy neměly převážit nad strukturovanou školní látkou, v níž se jednotlivý poznatek stává součástí výuky.

"Riziko vyhledávačů spočívá v tom, že děti často nedokážou získané informace bez další interpretace a procvičení zařadit do souvislostí. Zatímco učitel má za úkol s pomocí výukových materiálů a příkladů provést žáka k pochopení probírané látky, internetový vyhledávač dítě často spíše rozptyluje, nabízí mu příliš mnoho odpovědí v jazyce, který mu je cizí," doplnil Havlík.

Internet má přednost před učebnicí

Naopak učebnice v žácích podle odborníků rozvíjejí schopnost budovat vědomosti adekvátně k jejich věku a úrovni znalostí. "Pokud si představíme systém vzdělání jako svého druhu budovu rostoucí od základů, pak fakta v učebnicích představují cihličky, se kterými si žáček poradí, bude je umět vzít do ruky, nebudou pro něho příliš těžké ani neforemné. Právě proto je těžké napsat dobrou učebnici, autor se musí trefit do věku a situace, kterou žáci žijí," řekl psycholog Jiří Šimonek z agentury DAP Services, která se zabývá zejména výzkumy v oblasti školství.

Z analýzy, kterou společnost DAP Services provedla na vzorku 10 963 studentů středních škol, vyplynulo, že jako informační zdroj u nich před učebnicí (24 %) jasně vyhrává internet (41,2 %).

"Srovnáme-li internet a učebnice z jiného úhlu pohledu, a to aktivace dvou paralelních procesů učení – spontánně poznávacího a formálně přejímacího –, vyhlíží bilance odlišně," přiblížil Šimonek a pokračoval: "Pokud nepotřebuji nijak zvlášť jevu nebo zadanému úkolu rozumět, stačí jako odpověď přejmout informace z internetu. Jestliže naopak chci problému reálně porozumět a dát ho do souvislostí s již dříve poznaným, je výhodnější sáhnout po učebnici."

Nejlepší je tak podle něj kombinace učebnic a internetu. "Zkombinujete-li oba informační zdroje, pak daný jev pochopíte a zároveň budete informačně pohotoví," uzavřel psycholog.

Mechanické kopírování

Experti rovněž upozorňují, že internetové zdroje studenty lákají k mechanickému kopírování. "Častokrát jsme svědky toho, že děti mají tendenci informace automaticky přebírat formou "copy and paste", tedy vybírat příslušné pasáže z elektronických textů a bez jakékoli změny je vkládat do školních cvičení," uvedla Lenka Hanzlíková z pražské Městské knihovny s tím, že to není chyba internetu, ale problém je v nedostatku respektu k původu informací, který by měli zdůrazňovat i učitelé.

V průzkumu uvedlo 90 % učitelů, že u svých žáků a studentů zaznamenali sklon pracovat zmíněnou metodou "copy and paste".

"Děti si také pod vlivem internetu velmi často vyměňují texty mezi sebou a nedají si práci je vzájemně odlišit ani uvést skutečný zdroj, takže je hned jasné, že jsou recyklované," doplnil Jaroslav Jirásko, ředitel Základní školy v Lázních Bělohrad, jehož učitelský sbor se přebírání textů bez citování zdroje snaží předcházet sníženým hodnocením práce.

Podle Šimonka není kopírování žádná novinka, vychází podle něj z podstaty lidského myšlení, snahy "ulehčit si, kde to jde". Dodal, že vyhrává ten rafinovanější, kterému se na kopírování nepřijde. "Vzhledem k tomu, že přisvojování si informací v této formě je velmi rozšířené, tj. dělají to všichni, je toto jednání eticky tolerováno a není provázeno nepříjemným psychickým napětím ve formě pocitu viny, studu nebo vyloučení," shrnuje Šimonek.

Autor: Filip Nachtmann