Nevyřešené církevní restituce budou dál blokovat majetek obcí, rozhodl Ústavní soud

Majetek obcí, který blokují nevyřešené církevní restituce, zůstává dál zablokovaný a obce s ním nemohou manipulovat. Rozhodl tak Ústavní soud, když nezrušil část zákonu o půdě z roku 1991.

Ústavní soud vyhověl skupině senátorů, mezi nimiž je například Jiří Oberfalzer (ODS), Jiří Žák (ODS) či Jaromír Štětina, kteří žádali zrušení části zákona o půdě z roku 1991, jen částečně. Konstatoval totiž, že dlouhodobá nečinnost zákonodárců při řešení vztahu státu a církví je protiústavní.

"Dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní a porušuje čl. 1 Ústavy České republiky, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod," uvádí soud.

Pokud zákonodárce odkáže na zákon, který má být schválen v budoucnu, avšak tento zvláštní zákon po dlouhé době nepřijme (v této záležitosti je to 19 let), porušuje tím princip právní jistoty a důvěry v právo, vysvětluje soud.

Povinnost přijmout zákon plyne i z ústavního příkazu chránit základní práva a svobody. Ústavní soud uvedl, že Listina základních práv a svobod obsahuje zásadu konfesně neutrálního státu a zaručuje náboženskou svobodu, jejíž součástí je nejen nezávislost státu na určitém náboženském vyznání, ale i nezávislost církví a náboženských společností na státu. Ta se projevuje kromě jiného i církevní autonomií a majetkové samosprávě církví a náboženských společností.

Inkriminovaný paragraf 29 zákona o půdě, který skupina senátorů napadla, předpokládá, že historický majetek církví a náboženských společností nebude předmětem obecného restitučního zákona, ale zvláštního zákona. Ústavní soud uvedl, že podstatou blokačního paragrafu je především závazek zákonodárce přijmout právní úpravu, která majetek církví a náboženských společností vypořádá.

Dispoziční omezení slouží podle soudu jen k ochraně tohoto majetku do doby přijetí zvláštního zákona, nikoliv k omezení obcí v jejich samosprávě.

Soud je přesvědčený, že "odblokování" církevního majetku by vyvolalo vyšší počet individuálních žalob, což je cesta, kterou Ústavní soud již v minulosti odmítl. Zákonodárci by se tímto aktem zbavili odpovědnosti za přijetí zvláštního zákona a odpovědnost by se přenesla na soudy.

"Je to obrovská škoda," reagoval místopředsedy Svazu měst a obcí Josefa Bezdíčka. Nemožnost nakládání s tímto majetkem totiž řadě obcí zcela blokuje rozvoj. "Jelikož jde o pozemky a celou řadu dalších nemovitostí, není možné vytvořit rozvojové plány, a proto je rozvoj obcí fakticky blokován," řekl.

"Byla dokonce snaha to řešit přímo s církví a v některých obcích se to podařilo tak, že mezi obcí a církví je smlouva o smlouvě budoucí, že jakmile připadne pozemek církvi, automaticky přejde na obec. Ale to jsou pouze lokální řešení, celkové řešení problému to není," dodal Bezdíček.

Rozhodnutí Ústavního soudu je podle něj mrzuté. "Spor se táhne už roky, ale nic z toho se v podstatě nepodařilo," zakončil Bezdíček.

Autor: Jitka Zadražilová, Jiří Táborský