Schwarzenberg: Poláci by měli mít možnost koupit Fürstenberský palác

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09) je přesvědčen, že by Česká republika měla být vstřícná vůči Polsku, které má zájem o koupi Fürstenberského paláce na Malé Straně. V cenné historické budově nyní sídlí polské velvyslanectví.

Schwarzenberg o budoucnosti sídla polské ambasády jednal podle svých slov v pondělí ve Varšavě se šéfem polské diplomacie Radoslawem Sikorskim. "Domluvili jsme se, že se k tomu ještě posadíme. Tady jsou varšavské nemovitosti, tady je otázka polských hranic na Těšínsku, kde máme územní dluh. Tady je samozřejmě také zájem polský o Fürstenberský palác," sdělil Schwarzenberg agentuře Mediafax.

Prodeji historického paláce v současnosti brání nevyjasněná vlastnická práva. O budovu totiž vede spor ministerstvo zahraničí s Městkou částí Praha 1. Obvodní soud pro Prahu 1 sice rozhodl, že nemovitost patří ministerstvu, městská část se ovšem odvolala.

Schwarzenberg je přesvědčený, že polský zájem o koupi paláce by se neměl v případě, že by soud potvrdil původní rozsudek, blokovat. "Myslím, že bychom měli býti vstřícní. Ale potom je to na vládě. Nejdříve musíme vědět, patří-li to Praze nebo státu, pak o tom můžeme začít jednat," řekl.

"Jsme v takové situaci, že dodnes nevíme, jestli to patří Praze či státu nebo ministerstvu zahraničí, takže jsme tady trošku v pitomé situaci," dodal.

Polská strana věc nechce komentovat

Schwarzenberg upozornil, že sousedské vztahy jsou zatíženy celou řadou nejasností, které by se měly začít konečně řešit. "Nemá smysl to pořád před sebou sunout, aniž bychom v tom našli řešení, tak jsme si řekli (s ministrem Sikorskim): Kopneme do toho," uvedl.

Polská strana nechce svou žádost zatím komentovat. Polská ambasáda v Praze potvrdila, že o Fürstenberském paláci již jednání proběhlo, celá věc ovšem není zdaleka uzavřena, a více informací proto zatím sdělovat nelze.

Polsko projevuje zájem o koupi Fürstenberského paláce od jara letošního roku. Návrh vzneslo v průběhu jednání o takzvaných varšavských nemovitostech a územním dluhu, které probíhalo na jaře v Praze. Stejnou žádost pak předložil ministr Sikorski při schůzce s exministrem zahraničí Janem Kohoutem na konci května v polské Bydhošti.

Bývalý šéf české diplomacie se ovšem tímto požadavkem odmítl zabývat, dokud nebude vyjasněna otázka nároku České republiky na nemovitosti ve Varšavě a otázka vyrovnání pozemků. Záměr polské strany vyměnit palác mimořádné historické ceny v centru Prahy za čtyři nemovitosti ve Varšavě, na které má česká strana právní nárok, byl odmítnutý.

Bývalý ministr zahraničí Kohout: Je to nepřijatelné

"Taková výměna je pro český stát nepřijatelná. Rozhodně nedojde k výměně paláce za nemovitosti, na které máme podle našich právních analýz nárok. Stejně tak je nemyslitelné dát Polsku tento palác jako kompenzaci za necelých 370 hektarů většinou zemědělské půdy," uvedl tehdy Kohout s tím, že problém varšavských nemovitostí a pozemkového vyrovnání se musí řešit separátně. "Dokud tyto záležitosti nebudou vyřešeny, nelze o prodeji Fürstenberského paláce vůbec uvažovat," dodal.

Kohout zároveň poukázal na to, že Česká republika by se při případném prodeji svého majetku měla zaměřit spíše na požadavek Německa o koupi Lobkovického paláce, o který usilují již od 90. let. Vycházet vstříc polské straně, a přitom ignorovat německou, není totiž podle něj logické ani vhodné.

Takzvané varšavské nemovitosti jsou budovy, které byly ve vlastnictví československého státu a po 2. světové válce byly v rámci Bierutových dekretů, které byly v polských podmínkách obdobou Benešových dekretů, zestátněny. Z pohledu české strany došlo k tomuto zestátnění neoprávněně. Za účelem vyjasnění vlastnictví nemovitostí se vloni vytvořila česko-polská komise. Část těchto nemovitostí je podle neoficiálních zdrojů již neformálně vyřešená ve prospěch české strany, protože Česká republika byla schopna deklarovat oprávněnost svého nároků na ní. Polsko sice ještě převod nemovitostí na český stát formálně nepotvrdilo, ale již ho nezpochybňuje.

Pozemkový dluh vůči Polsku vznikl v roce 1958, kdy se Československo a Polsko dohodly na konečném vytyčení vzájemné hranice. Z iniciativy polské strany se měla hranice více napřímit. Tím se zkrátila o 80 kilometrů. Československo se nerovným vzájemným převodem pozemků tehdy zvětšilo o 368 hektarů. Obě strany se přitom dohodly na tom, že Polsku bude ztráta kompenzována jinými pozemky kolem hraničních toků. Ty zatím ovšem nebylo Česko v dostatečné rozloze nalézt. Obce, v jejichž katastrech by mělo k převodu půdy dojít, proti těmto plánům protestují. Částečným řešením by byl také odkup půdy, kterou v Polsku vlastní Češi, a její následný převod na Polsko. Ani tato půda by k úplnému vyrovnání nestačila a Česko by muselo zbytek území kompenzovat Polsku finančně.

Autor: Pavlína Heřmánková