Svatý Václav byl vzdělaný a nebojácný panovník

K osobě českého světce a patrona českého státu se vztahuje mnoho pověstí, podle jedné z nich spí v hoře Blaník se svými rytíři a české zemi vyjede na pomoc, až jí bude nejhůř. Ve středu se uskuteční ve Staré Boleslavi, místě jeho zavraždění, Národní svatováclavská pouť.

Jaký byl přemyslovský kníže Václav panovník? Byl ustrašený a poddajný, jak ho líčí legendy? Historické výzkumy hovoří o opaku, byl vzdělaný a nebojácný.

Václav byl synem Vratislava I. a Drahomíry. Chlapce - budoucího panovníka - vychovávala především jeho babička Ludmila. Učila ho číst a psát, a především mu vštěpovala křesťanskou víru.

Svou vzdělaností natolik převyšoval muže své doby a postavení, že čeští velmoži prý hořekovali: Co si počneme s ním: Ten, jenž měl být knížetem, je zkažen od kněží a je jako mnich.

Její vliv byl ovšem trnem v oku Drahomíře. Ve chvíli, kdy se po smrti Vratislava ujala vlády za nezletilého Václava, nechala Drahomíra svou tchýni Ludmilu uškrtit.

Václav se ujal vlády někdy kolem roku 924 či 925. Po nástupu na trůn vykázal matku Drahomíru na Budeč.

Po čase se s ní smířil a povolil jí návrat ke dvoru do Prahy. S bratrem Boleslavem žil ve shodě. Dovolil mu vystavět hradisko ve Staré Boleslavi na strategické poloze k mocným severovýchodním Charvátům a na přístupové cestě do Sas.

Co vedlo k bratrovraždě, se přesně neví. Václav si od bratra vysloužil kritiku za to, že císaři Svaté říše římské Jindřichu Ptáčníkovi platil tribut pacis, daň za mír, která se rovnala pěti stům hřiven stříbra a sto dvaceti volům. Zda to byl hlavní důvod, proč ho nechal Boleslav zavraždit, se přesně neví.

Panovník byl pozván na křtiny Boleslavova syna do Staré Boleslavi a zde byl 28. září ráno při cestě na mši bratrem Boleslavem a jeho pochopy Čestou, Hněvnou, Tirou a Tužou napaden a ubodán před dveřmi kostela sv. Kosmy a Damiána. Historické prameny se rozcházejí v otázce, kdy k bratrovraždě došlo. Jako konsensus byl stanoven rok 935.

Václav nebyl slabý a bojácný panovník, jak ho některé prameny líčí. Svědčí o tom jak zhojená sečná rána na lebce, tak i vyprávění o pokoření zlického vévody, jemuž Václav - v zájmu ušetření zbytečných obětí v bitvě - nabídl osobní souboj.

Kult sv. Václava se v Čechách, ale i za hranicemi šířil velmi rychle, mučednická smrt vedla k jeho svatořečení začátkem 11. století. Od této doby je zobrazován jako světec stojící se sepnutýma rukama a svatozáří, v souvislosti s posílením moci českého státu od 12. století je vyobrazován jako rytíř se štítem a korouhví, hlavní patron a ochránce českého státu. Velký význam svatováclavskému kultu přikládal i sám Karel IV. Nechal vytvořit české korunovační klenoty a po českém patronovi nechal vysvětit také kapli v chrámu svatého Víta na Pražském hradě, v níž jsou dodnes klenoty uloženy. Z údajných památek na sv. Václava se uchovává v chrámu sv. Víta přilbice a drátěná košile.

Velký zájem o svatováclavský kult projevovalo 19. i 20. století. V roce 1913 byla v horní části pražského Václavského náměstí umístěna jezdecká socha svatého Václava od sochaře J. V. Myslbeka.

Autor: Jitka Zadražilová