Exprezident České republiky Václav Havel v neděli ve věku 75 let zemřel ve svém venkovském sídle na Hrádečku na Trutnovsku. Podlehl dlouhotrvajícím zdravotním problémům, potvrdil agentuře Mediafax bývalý Havlův tajemník Vladimír Hanzel.
PROHLÉDNĚTE SI VÍCE FOTOGRAFIÍ
Podle informací z rodinných kruhů zemřel Václav Havel v neděli v ranních hodinách. Exprezidenta Václava Havla už od března sužoval zánět dýchacích cest. Poslední týdny strávil kvůli vleklým dýchacím potížím na Hrádečku u Trutnova, kde podle informací Mediafaxu také zemřel. Před jeho domem v Dělostřelecké ulici v Praze 6 se po rozšíření zprávy o úmrtí shromáždily novinářské štáby, ale vila je zřejmě opuštěná. V letním sídle na Hrádečku je podle zjištění Mediafaxu přítomna ochranka a také Havlův osobní lékař. Před domy v Hrádečku i Praze se scházejí první lidé, kteří pokládají věnce a zapalují svíčky.
Minulý týden přijel Václav Havel do Prahy, aby se zde setkal se svým přítelem a tibetským duchovním vůdcem Dalajlamou. I v posledních týdnech byl Václav Havel aktivní a velmi se zajímal například o nepokoje, které vyvolaly nedávné volby v Rusku. Po krátké návštěvě metropole se vrátil zpět na Hrádeček.
|
||||
|
Ten také poprosil novináře o zdrženlivost. "Samozřejmě si od nás zaslouží tu nejvyšší úctu a ze strany státu i ty nejvyšší možné pocty. Ale velmi prosím, aby tato věc nebyla v příštích minutách a hodinách mediálně rozebírána, mějme, prosím, úctu k panu prezidentu Havlovi a k jeho blízkým. Mějme úctu k jejich bolesti a žalu," reagoval na dotaz, zda bude Havel mít státní pohřeb.
Nad Pražským hradem v neděli krátce po poledni zavlály černé vlajky, symbolizující úmrtí bývalé hlavy státu.
ČTĚTE TAKÉ:
Česko se připravuje po necelých dvou letech na státní pohřeb
Česká republika se po roce a půl opět připravuje na státní pohřeb. Naposledy se Česko tímto způsobem loučilo s ombudsmanem Otakarem Motejlem 17. května 2010.
Takový pohřeb se striktně řídí protokolem a koná se na počest hlav států nebo jiných důležitých osob celostátního významu. Účastní se ho nejvyšší ústavní a političtí představitelé, a to nejen z domácí scény, ale i ze zahraničí. Během rozloučení zní také hymna. Obecně ovšem platí, že k rozloučení s nejvyššími státními poctami musí dát souhlas pozůstalá rodina.
Státní pohřby jsou většinou velmi okázalé a náročné na ceremonii, obsahují současně výrazné prvky vojenské tradice.
V případě úmrtí hlav států se většinou ruku v ruce s konáním státního pohřbu vyhlásí také státní smutek. Většinou se vyhlašuje na jeden den, v minulosti však zažili obyvatelé někdejšího Československa i několikadenní státní smutek. Během této doby se ruší sportovní akce, v divadlech se nehrají zábavná představení, veřejnoprávní média mají speciální vysílání a nesmějí se provozovat loterie a hazardní hry.
Vyhlašuje se i den smutku, pro který podle zvyklostí neplatí tak přísná kritéria jako pro státní smutek. V Česku se například na dva dny vyhlásil v dubnu 2010, ČR tímto krokem uctila památku polského prezidenta Lecha Kaczyńského a další skoro stovky významných občanů Polska, kteří zemřeli při leteckém neštěstí v západoruském Smolensku.
Předtím lidé v Česku uctili dnem smutku oběti ničivého zemětřesení v jihovýchodní Asii a památku papeže Jana Pavla II., který zemřel 2. dubna 2005.
Jaký byl Václav Havel
Václav Havel byl jednou z vůdčích postav listopadových událostí roku 1989, pro zahraničí byl spisovatel, dramatik a disident vězněný komunistickým režimem symbolem konce komunistického režimu v Československu. Byl zvolen prvním československým prezidentem po pádu totality.
V listopadu 1989 se Václav Havel stal vůdčí osobností politických změn a tváří sametové revoluce. Jako kandidáta Občanského fóra zvolilo 29. prosince 1989 ještě komunistické Federálním shromážděním Havla prvním československým demokratickým prezidentem.
Podruhé byl zvolen prezidentem po prvních svobodných volbách 5. července 1990. Když bylo jasné, že federace se Slovenskem spěje k rozdělení, odstoupil 20. července 1992 ze své funkce a na několik měsíců se z politického života stáhl. Dne 26. ledna 1993 zvolila Poslanecká sněmovna Václava Havla prvním prezidentem České republiky.
|
||||
|
Havlovu popularitu snížil i sňatek s herečkou Dagmar Veškrnovou, který uzavřel necelý rok po smrti své první ženy Olgy. Političtí oponenti, např. Václav Klaus, Havlovi vytýkali příliš aktivní zasahování do běžné politiky, především do formování vlády (zejména sestavení úřednické vlády v čele s Josefem Tošovským v roce 1997), využívání prezidentského veta a dalších pravomocí. Dalším předmětem kritiky se stalo zákulisní vedení politiky, podpora tzv. hradních stran (KDU-ČSL, Unie svobody) nebo Havlova podpora občanské společnosti.
Zatímco v Česku jeho popularita během doby v prezidentském úřadu klesala, renomé v zahraničí to nijak neovlivnilo. Havel zůstal ikonou boje za svobodu a demokracii. Opakovaně byl navržen na Nobelovu cenu míru. Bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová shrnula jeho charakteristiku do těchto vět: „Prezident Havel učinil český národ hrdým, i já jsem díky němu hrdá na to, že jsem se jako Češka narodila. Myslím si, že bude velmi scházet na mezinárodní scéně. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo 'Havel' a 'Čech' jedno a totéž. Havel položil Prahu a celou Českou republiku na mapu doby po studené válce.“
|
||||
|
Zlom nastal po komunistickém puči v roce 1948. Václav Havel nesměl po skončení základní školy dál studovat. Nastoupil proto do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval gymnázium. Po skončení základní vojenské služby pracoval jako jevištní technik a po částečném uvolnění poměrů mohl dálkově studovat dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). V roce 1964 měla premiéru jeho první hra Zahradní slavnost.
Během Pražského jara působil v Klubu nezávislých spisovatelů a Klubu angažovaných nestraníků. S nástupem tzv. normalizace, která následovala po potlačení Pražského jara 1968 vojsky Varšavské smlouvy, musel opustit divadlo.
V roce 1975 založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu Edice Expedice. Soustavně vystupoval proti politické represi. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Gustavu Husákovi.
Vyvrcholením politické aktivity v této době bylo publikování Charty 77. Byl jedním ze zakladatelů této iniciativy a jedním z jejích prvních tří mluvčích. V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za všechny tyto aktivity byl třikrát uvězněn a strávil v něm pět let.
Autor: Zdeněk Matyáš, Ondřej Fér, Jitka Zadražilová, Filip Nachtmann
Teplota: max. 19°C, min. 11°C
| Policie České republiky | 158 |
| Městská policie | 156 |
| Záchranná služba | 155 |
| Hasičský záchranný sbor ČR | 150 |
| Číslo tísňového volání | 112 |
|
[26]
[0]
[0]
