Vánoce se jako svátek narození Ježíše Krista slaví od čtvrtého století

Biblický příběh o narození Ježíše Krista a oslava této události se v křesťanském světě slaví od čtvrtého století. Církev časově spojila narození Spasitele se starým mýtem zimního slunovratu, kterým se vyjadřovalo vědomí o věčném vítězství života nad smrtí a světla nad tmou.

Přesný den ani rok narození Ježíše není znám, protože pro první křesťany před bezmála dvěma tisíciletími nebylo datum Ježíškova narození v popředí jejich zájmu. Křesťané totiž v prvních dvou stoletích své existence slavili především Velikonoce. Jimi se slavil celý život a dílo Ježíše Krista až po jeho ukřižování, včetně víry v jeho vzkříšení.

Teprve ve třetím století vznikl požadavek oslavit zvláštním svátkem také Ježíšovo narození. Protože se v té době už neznal den a rok Ježíšova narození, byli křesťané naprosto volní ve volbě nejvhodnějšího data. Západní církev – v Římě – zvolila 25. prosinec, což bylo datum starého pohanského svátku "Narození věčného slunce".Východní církev slaví narození Krista 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v Alexandrii, a to svátku "Narození Božského eonu".

Křesťané dali původně svátku slunovratu nový smysl. Ten nespočívá v oslavě příchodu nového světla v přírodě, jak tomu bylo v době antiky, ale spočívá především v oslavě příchodu nového světla, které nikdy nezhasne. A to je světlo duchovní, jež přišlo v historické osobě Ježíše Krista.

V Česku je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti. Zhruba od 16. století se rozšířily zvyky, jako jsou domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobený stromeček.

Autor: Jitka Zadražilová