V letošní soutěžní sekci karlovarského festivalu podle diváků převažují depresivní témata

Karlovarský festival již představil všech 14 soutěžních snímků a diváci netrpělivě čekají na sobotní verdikt mezinárodní poroty. Podle návštěvníků festivalu byla letošní soutěžní kolekce příliš depresivní a zajímavější snímky nabídly vedlejší sekce.

O Křišťálový globus letos usiluje řada snímků, v nichž jsou hlavní hrdinové těžce zkoušeni osudem. V soutěžní kolekci se objevilo hned několik filmů, v nichž se s dramatickou situací musí vypořádat dětské postavy. Snad nejrozporuplnější reakce vzbudilo ruské drama Vlček, v němž matka zcela nenávidí svou dceru, která však přes veškerou trýzeň touží po její lásce. "Film mě absolutně šokoval. Bylo mi hrozně líto té malé holčičky, která zoufale miluje svojí maminku. Byl to hrozně krutý, ale zároveň nezapomenutelný film," řekl student Filozofické fakulty Martin.

Polský soutěžní snímek Sviňky se zaměřil na problematiku prostituce nezletilých a přinesl tak působivý pohled na problém, o němž tamní úřady mlčí. "Je to o mladistvých, kteří se nezabývají budoucností a prvořadé je pro ně euro a vidí štěstí jen v penězích. Pro eura jsou schopni čehokoliv na polsko-německém pomezí. Vadilo mi, že si tam lidé hráli, jak jsou pobožní, ale v životě se chovali úplně jinak," prozradila rodačka z Karlových Varů Věra Novotná.

Neradostné dětství čeká také Louise z belgického filmu Anděl u moře, jemuž se maniodepresivní otec přizná, že plánuje spáchat sebevraždu. Divačka Jana Bebrová z Prahy o tomto filmu prohlásila: "Je o tom, že otec má depresi, kterou přenese na syna, matka to vytuší a má taky depresi a celé se to přenáší na diváky. Film byl možná profesionálně natočený, ale netoužím po tom, abych vycházela z kina absolutně zničená." K nejlepšímu z letošního ročníku podle ní patřily předpremiéry nových filmů Sama Mendese Všude dobře, proč být doma a Pedra Almodóvara Rozervaná objetí.

Hlavní soutěžní sekce příliš nezaujala ani studentku práv z Prahy Míšu, která ji zhodnotila následujícími slovy: "Myslím, že ten výběr nebyl příliš dobře zvolený. Všechny soutěžní filmy, co jsem viděla, byly depresivní a nic moc se v nich nedělo. Jedinou výjimkou byl slovenský Pokoj v duši, který se mi docela líbil. Největší dojem na mě ale udělal islandský film Svatby za bílé noci ze sekce Horizonty."

Dlouholetý návštěvník karlovarského festivalu Pavel Čížek hlavní soutěžní sekci zcela ignoruje. "Po zkušenostech z minulých ročníků mě soutěž vůbec nezajímá. Vím, že zajímavější kousky vždycky najdu v jiných sekcích," řekl ponaučený divák.

Autor: Adam Chromý, Petra Buštíková