Ředitel Státní opery Praha Oliver Dohnányi: Není lepší způsob, jak řídit operu, než ji vést od dirigentského pultu. Rozhovor

Ředitel Státní opery Praha Oliver Dohnányi v rozhovoru pro agenturu Mediafax hovořil o plánech ve funkci ředitele opery i o své profesi dirigenta. Dohnányi působí na postu šéfa opery od 1. července, kam byl jmenován tehdejším ministrem kultury Václavem Riedlbauchem.

Jak se po necelém měsíci od jmenování ředitelem Státní opery Praha cítíte ve své funkci?

Seznamuji se s dosavadním chodem opery, se souborem a vůbec s tím, co tady bylo, co nás čeká a co je naplánováno. Zatím vyhodnocuji pouze to, co jsem zdědil, ale opravdovou práci a kvality souboru prozatím nemohu hodnotit, protože soubor má divadelní prázdniny po mimořádně náročné sezoně. Nicméně se prozatím cítím dobře, těším se na tuto vzrušující práci a považuji to za velikou výzvu a čest.

Co vás v nové divadelní sezoně čeká?

Musím nejdříve zrevidovat celý hrací plán na sezonu 2010-2011, který byl připravený od mého předchůdce (Jaroslav Vocelka), protože jsou v něm tituly (Tři Pintové Carla Marii von Webera a Růžový kavalír Richarda Strausse), se kterými nemohu bez výhrad souhlasit. Vzhledem k ekonomické situaci je nutné realistické uvažování z hlediska dramaturgické zajímavosti, ale také návštěvnosti. Proto se pokusím jejich uvedení v nynější podobě ještě přehodnotit.

Státní opera Praha je v současné době bez sponzora, budete se snažit tuto situaci nějak změnit?

Státní opera Praha nemá už dlouhou dobu žádného generálního partnera a na rozdíl od Národního divadla, kde sponzorské dary tvoří znatelnou položku v rozpočtu, tento významný finanční zdroj ve Státní opeře Praha dramaticky chybí. Velké operní domy v zahraničí mají na tuto činnost často celé speciální oddělení. Operu sponzorují významné prestižní společnosti, velké banky nebo automobilky. Tyto firmy, podporující operu, si takto výrazně zvyšují prestiž a vážnost ve společnosti. Pevně věřím, že i u nás se najdou podobné firmy a my se určitě budeme snažit, abychom generálního sponzora získali.

Věnujete se v současné době ještě dirigování?

Ano, a považuji to za celkem správné. V sobotu jsem vystoupil na open air koncertu ve Velké Británii. Letos tento koncert, nazvaný Opera v parku, proběhl již potřetí a v loňském roce jej navštívilo přibližně 35 tisíc lidí. Je to velmi zajímavý projekt, který přibližuje stravitelnou formou nejkrásnější díla operní literatury obrovskému množství lidí a je to pro mě již tradiční vyvrcholení sezony, na které se moc těším. Dirigování je moje milovaná profese a celoživotní krásné poslání. A věřte, že není lepší způsob, jak důkladně poznat lidi, ale i řídit a chcete-li i ovládat operní soubor, než když v něm můžete přímo působit jako výkonný umělec. Možnost určovat směrování dramaturgie, možnost pozorování vývoje, ale zejména dirigování jako forma přímého styku se souborem během přípravy inscenací je nenahraditelné. Opera se neřídí od ředitelského stolu, ale od dirigentského pultu. A daleko nejlepším způsobem řízení opery je takováto přímá spolupráce.

Máte nějaký nesplněný dirigentský sen?

Mám velice široký repertoár, diriguji opery, ale i symfonické koncerty. Více mi teď chybí právě symfonické koncerty, protože častěji dostávám nabídku na dirigování oper. A co se místa týče, přál bych si například někdy dirigovat v opeře v Sydney. Prozatím jsem v Austrálii nebyl a světoznámá budova tamní opery se mi strašně líbí a svou nadčasovou architektonickou podobou mě do jisté míry přímo fascinuje.

Jak vzpomínáte na spolupráci s Jozefem Bednárikem na opeře Faust a Markétka koncem 80. let?

Jozef Bednárik je geniální režisér a skvělý kolega. Navíc se toto dílo setkalo s neopakovatelnou konstelací vynikajících zpěváků v té době mladé nastupující generace. Tehdy byl přelomový čas, lámala se politická situace a také v divadle se lámala generační hranice mezi generací zasloužilých umělců a takříkajíc novými tvářemi. Do doby, než Bednárik režíroval Fausta, nikdy předtím velkou operu nerežíroval. Působil jako herec a činoherní režisér. Tehdy to byla jedna z nejnavštěvovanějších oper, byla to úplná bomba, která se poté hrála ještě asi 10 let. Představení také hodně jezdilo po světě a získalo ocenění na festivalu v Edinburghu. Náš Faust byl první společensko-kulturní událostí, na kterou přišel tehdy nově zvolený prezident Václav Havel během své první návštěvy v Bratislavě do divadla.

Autor: Kateřina Vlasáková