Natáčení filmů v Americe připomíná výrobní linku, řekl na Febiofestu kameraman Edward Lachman

Americká kinematografie je jako továrna na auta a od natáčení s evropskými štáby se velice liší. Nejen o práci, ale také o zajímavostech filmového života v neděli v Praze hovořil jeden z nejvýznamnějších hostů letošního Febiofestu, kameraman a režisér Edward Lachman.

"Natáčení americkým studiovým způsobem je jako továrna na auta. Máte neustálý pocit, že jste nahraditelný," řekl filmař.

Evropský styl natáčení je podle něj o něco příjemnější, protože štáby jsou malé a režiséři více komunikují s ostatními profesemi. "V Evropě se i režiséři, kteří mají velice jasnou výtvarnou vizi, baví s kameramany o výsledné podobě záběru. V Americe je po asistentovi režie kameraman první, koho vyhodí," popisoval novinářům Lachman.

Dodal, že rád pracuje s mladými režiséry, kteří jsou přístupní různým vizuálním podobám filmu.

Film podle něj plní popisnou funkci mnohem lépe než literatura.

"Na rozdíl od textu však nedokáže stejně snadno ukázat vnitřní svět hrdiny, k tomu je potřeba právě kamera. Filmové obrázky mohou ale zároveň fungovat jako hudba. Když se vám něco podaří takto převyprávět, nezaujmete divákovy smysly, ale jeho podvědomí," řekl kameraman.

Právě proto má prý rád některé české filmy, před novináři zmínil například snímky Věry Chytilové nebo Jana Němce, které podle něj díky skvělé práci kamery i režie nechávají diváky proniknout k hlavním postavám.

Lachman, který je jedním z nejvýznamnějších hostů letošního Febiofestu, přivedl na filmové plátno režijní vize Todda Haynese (Daleko do nebe), Todda Solondze (Život za časů války), Sofie Coppolové (Smrt panen) nebo Stevena Soderbergha (Erin Brockovich). Ke kameře śe prý spíše náhodou, přes umění. "Snažím se, aby filmy mohly díky kameře působit na diváka stejně jako obrazy," uzavřel filmař.

Sám potom natočil komedii Ken Park. Organizátoři Febiofestu jako poctu jednomu ze zásadních tvůrců obrazové podoby současné americké nezávislé kinematografie zařadili na program letošního festivalu jeho film Daleko do nebe. Ten získal několik ocenění na festivalu v Benátkách, odkud si cenu za výjimečný osobní přínos odnesl také sám Lachman.

Autor: Martina Týblová