Politické strany se nezajímají o přeplněné věznice, kritizuje Český helsinský výbor

Český helsinský výbor (ČHV) ve své výroční zprávě za rok 2009 kritizuje politické strany, že se nezabývají neúnosnou situací v přeplněných věznicích. Ani jedna z politických stran ve svém programu problém neřeší a nenabízí strategii, jak počty vězňů snížit a omezit trestní recidivu, konstatuje ČHV.

"České vězeňství provází dlouhodobý nezájem politiků a politických stran. Neexistuje veřejné přiznání politiků, že nejzávažnějším a dlouhotrvajícím problémem českého vězeňství je přeplněnost věznic až na 130 procent," kritizuje výbor.

Problematické je zvláště to, že žádná z politických stran nenabízí vizi, jak zajistit nápravu. "Neutěšená situace ve vězeňství se nepromítá do politického programu žádné z politických stran. Dá se říci, že prakticky neexistuje trestní politika, která by vědomě usilovala o změnu v této oblasti – tedy vytkla si cíl snížit počty vězňů a prohloubit a zkvalitnit práci s vězni, tak aby se omezila pravděpodobnost recidivy," uvádí výbor.

Počty vězňů rostou

Počet odsouzených a vězněných v České republice rapidně roste. Zatímco v roce 2002 se počet vězňů zastavil na čísle 16 213, v loňském roce to bylo o šest tisíc trestanců víc (22 147). Česká republika se podílem vězňů na sto tisíc obyvatel ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi propadá na nejnižší příčky. "ČR je v tomto ohledu na osmém nejhorším místě v Evropě, počítaje v to Ruskou federaci a post-sovětské republiky," poukazuje zpráva. Podle mluvčí Vězeňské služby ČR Markéty Prunerové může za přeplněnost věznic zejména nárůst odsouzených v posledních třech letech, zatímco kapacita věznic zůstala nezměněna. "Jen v roce 2008 do výkonu trestu nastoupilo tolik odsouzených, co za předchozí čtyři roky dohromady," uvedla Prunerová.

Za nárůstem je částečně větší počet odsouzených, ale podle zjištění vězeňské služby se snížil počet osob vyhýbajících se nástupu do výkonu trestu. "Důvodem je skutečnost, že ten, kdo se nástupu do vězení vyhýbá, snižuje své šance na podmínečné propuštění," uvedla mluvčí. Aktuálně se podle údajů vězeňské služby na svobodě pohybuje sedm tisíc odsouzených, kteří by měli trávit svůj čas za mřížemi.

Věznice jsou v průměru přeplněné o 13 procent, mnohde je to ovšem až o 30 procent. Systematická výstavba nových prostor se nerealizuje, a ještě navíc dochází ke snižování zaměstnanců vězeňské služby. "Za situace, kdy počet odsouzených na jednoho občanského pracovníka převyšuje několikanásobně personální standardy, je efektivní práce s odsouzenými značně obtížná, ne-li nemožná. Výkon trestu může záhy začít plnit pouze účel ochrany společnosti před pachateli trestných činů, nikoliv účel vychovávat současně odsouzené k řádnému životu po propuštění na svobodu," odvolává se výbor také na zjištění veřejného ochránce práv.

ČHV sám zaznamenával stížnosti vězňů zvláště na podmínky kolektivního ubytování, šikanu, neadekvátní lékařskou péči nebo porušování listovního tajemství. Přetrvávajícím problémem věznic je také diskriminace. Jejím terčem se za mřížemi stávají zvláště Romové, cizinci a zdravotně postižené osoby. Ostraha například zakazuje vězňům hovořit telefonicky s dítětem předškolního věku romsky.

Vykonávaný trest by měl být vždy účelný a neměl by znemožnit vězni vstup do řádného života po skončení trestu. To ovšem vyžaduje, aby vězeň mohl udržovat kontakty s osobami blízkými. Vzhledem k přeplněným věznicím je však mnohdy nemožné zajistit umístění trestaného do nejbližší cely a je pak finančně i organizačně náročné udržovat pravidelný kontakt vězně s jeho dětmi a ostatními členy rodiny. Podle ČHV se tím sice neporušuje žádný legislativní předpis, ale ignoruje se tím mezinárodní ustanovení Úmluvy o právech dítěte, která dítěti garantuje právo na pravidelný kontakt s rodiči. "Daný stav lze chápat také jako ohrožení účelu výkonu trestu odsouzeného a jeho následné resocializace po propuštění," uvádí výbor.

Dětští pašeráci

Kontakt vězněného rodiče s dítětem navíc znesnadňují přísná bezpečnostní opatření. Děti totiž bývají často využívány k pašování drog a nepovolených předmětů do vězni, a vězeňská služba proto nepřipouští fyzický kontakt trestaného rodiče s jeho potomkem. "Nicméně vysvětlit dítěti ve věku do sedmi či osmi let věku, že se během setkání se svou matkou či otcem nemůže pomazlit, potěšit a schovat se po tak dlouhé době do jejich náruče, je téměř nadlidský výkon," píše se ve zprávě. Mluvčí vězeňské služby Markéta Prunerová v reakci uvedla, že fyzickému kontaktu s návštěvami je bráněno pouze těm odsouzeným, kteří představují bezpečnostní riziko. "U všech ostatních jsou v předepsaných intervalech možné kontaktní návštěvy, kdy odsouzení s příbuznými sedí u jednoho stolu," poznamenala Prunerová s tím, že kontaktní návštěvy nad těmi s omezení v praxi výrazně převažují.

Věznění rodiče nesmějí mnohdy vstupovat ani do dětského koutku s hračkami. Návštěva, která tak má kontakt a rodinnou vazbu posilovat, se tak mění ve velmi traumatizující zážitek. "Tyto skutečnosti vytvářejí mezi odsouzenými rodiči a jejich dětmi spíše bariéry, než aby docházelo k opětovnému sblížení. Návštěva za popsaných okolností tak může být velmi traumatizujícím zážitkem pro všechny zúčastněné a zejména pak pro dítě, kterému stresovaný rodič není schopen srozumitelně a přiměřeně jeho věku vysvětlit důvody takových opatření," uzavírá ČHV.

Autor: Pavlína Heřmánková