Poslanci zvolili nového ombudsmana. Stal se jím bývalý ústavní soudce Pavel Varvařovský

Bývalý ústavní soudce a kandidát trojkoalice ODS, TOP 09 a VV Pavel Varvařovský (65) se stal novým veřejným ochráncem práv. Na své mimořádné schůzi ho tajnou volbou v druhém kole v úterý zvolila 98 hlasy dolní komora parlamentu.

"Tak vám tedy pěkně děkuji," prohlásil Varvařovský ihned po svém zvolení. "Jsem si vědom, že ztrácím svou svobodu, svou nezávislost," dodal a slíbil, že funkci ombudsmana však bude vykonávat stejně odpovědně, jako vykonával funkci ústavního soudce.

Do druhého kola postoupil Varvařovský spolu s prezidentovým nominantem Johnem Bokem. Ten v druhém kole získal 22 hlasů. Celkově hlasovalo 154 poslanců, 34 odevzdaných hlasů bylo neplatných.

O křeslo veřejného ochránce práv se v prvním kole utkal na úterní mimořádné schůzi dolní komory parlamentu s politickým aktivistou Johnem Bokem, předsedou židovské obce Františkem Bányaiem a bývalým jihočeským hejtmanem Janem Zahradníkem. Zahradník a Bányai však do druhého kola volby nepostoupili. První získal deset hlasů, druhý pět.

"Veřejný ochránce práv má být více vidět, více slyšet, má říkat, co si myslí. Má to být jeho povolání, má být tím, kdo lidem dá pocit, že byli někým vyslechnuti, někým, komu nejsou jejich problémy k smíchu," řekl ve svém projevu před zvolením Varvařovský. Dodal, že funkce ombudsmana není ani mylná, zbytečná či falešná, neboť přináší lidem prospěch.

Do křesla veřejného ochránce práv byl Varvařovský (65) nominován Senátem. Podporu získal od poslanců Věcí veřejných, ODS i TOP 09.

Varvařovský vystudoval v šedesátých letech Právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. V roce 1973 pak získal doktorát v oboru správní právo.

Mezi lety 1969 až 1984 pracoval jako podnikový právník v několika státních podnicích. Od roku 1985 do roku 1990 působil jako odborný asistent v Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně. "Je- li zem okupovaná cizími vojsky, slušný muž nedělá kariéru," prohlásil k tomuto období ve sněmovně.

V roce 1991 byl poradcem zmocněnce vlády ČSFR pro otázky uprchlíků. "Díky této funkci jsem dost cestoval po Evropě, abych se dověděl, jak to dělají s imigranty v tradičních hostitelských zemích. Na sklonku tohoto svého působení jsem o novém uprchlickém zákoně přednášel soudcům a doktoru Motejlovi jsem asi padl do oka, protože mi nabídl, zda bych se nechtěl stát soudcem vznikajícího správního kolegia federálního nejvyššího soudu," uvedl ve svém životopise Varvařovský.

O rok později, v září roku 1992, byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu ČSFR, po rozdělení, 1. ledna 1993, pak soudcem Nejvyššího soudu ČR. „Ve svých 46 letech jsem udělal justiční zkoušky a v září 1992 jsem byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu ČSFR, který za tři měsíce zanikl. Ale nějakým řízením osudu se jako jediný federální orgán přeměnil na Nejvyšší soud ČR a já se stal (spíše než soudcem) jakýmsi Motejlovým pobočníkem pro přesun této instituce z Prahy do Brna,“ vzpomíná Varvařovský.

Soudcem Ústavního soudu se stal 29. března 1994, kdy jej prezident Václav Havel jmenoval. V této funkci pak Varvařovský setrval po celé desetileté funkční období.

"To, jaký jsem byl soudce, sám hodnotit nechci a ani objektivně nemohu. Snad jen formulí, kterou konzulové římští končívali svůj roční mandát – udělal jsem, co jsem mohl, ať učiní lépe, kdo může," uzavírá Varvařovský.

Varvařovský publikoval odborné články na téma správního soudnictví a medicínského a pracovního práva v právnických časopisech. Je autorem několika učebních textů pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků, externě přednáší právní problematiku na VUT v Brně. Je také členem vědecké rady Západočeské univerzity v Plzni.

Autor: Karolína Brožová