Památkáři vyhodnotili přestavbu Liberce, město je jako trhací kalendář

Národní památkový ústav v Praze připravil prezentaci vhodných i nevhodných novostaveb v historických centrech měst. Odborný garant projektu pro Liberecký kraj Jiří Křížek řekl v pondělí agentuře Mediafax, že prvním prezentovaným regionem je Liberecký kraj, následovat bude Ostrava a Praha.

"V Liberci bylo těžké hledání historického kontextu. Město je jako trhací kalendář, i když v jeho centru vznikla v roce 1992 památková zóna," řekl Křížek.

"Po 18 letech můžeme konstatovat, že selhalo uplatňování principů památkového urbanismu kvůli enormnímu tlaku stavebních investorů. Rezignovanost obyvatel, propojení městské samosprávy na stavební firmy, které se projevilo především v účelových úpravách územního plánu, a obecně nízké povědomí o existenci památkové zóny napomohly divoké a neregulované výstavbě i adaptaci starší zástavby. V ní ztratily smysl požadavky památkářů na materiálovou skladbu stavebních prvků i na zachování měřítka zástavby. Jedinou výjimkou je uchovaná část takzvaného Zahradního města s vilovou zástavbou z konce 19. století,“ shrnul Křížek.

"Pokud bychom pro historické jádro Liberce hledali symbolické označení, byl by jím palimpsest, tedy město, které je jak středověký list opakovaně a radikálně přepisováno a přetvářeno, hlavně v závislosti na průmyslu, ekonomice a politice. Přes nynější urbanistický kolaps lze přesto ve zdejší architektuře objevit jednotlivosti historického kontextu, který může současného architekta inspirovat," uvedl Křížek.

Pro období před rokem 1945 je to v díle libereckého architekta Maxe Kühna, kostel sv. Máří Magdaleny a vlastní Kühnova vila. Rovněž územní plán pro Liberec od slavného vídeňského urbanisty Camilla Sitteho z roku 1901 nalezl své uplatnění v části Zahradního města a nepřímo v koncepci Liebiegova městečka, malebné kolonii pro zaměstnance největší liberecké textilní firmy. Spojení doby mezi lety 1945 až 1989 a současností lze hledat v tvorbě slavné liberecké pobočky ateliéru Stavoprojekt, v roce 1968 osamocené na městský ateliér SIAL, především díky osobnostem Karla Hubáčka a Miroslava Masáka.

Stavby realizované po roce 1989 lze podle Křížka rozdělit na ty, které město obohatily a ty, jejichž realizace je dodnes více než sporná. Do první skupiny patří budova Krajské vědecké knihovny nebo Základní umělecké školy, druhou zastupuje například Palác Syner.

"Neuralgickým bodem architektury v Liberci nadlouho bude zbytečná demolice obchodního domu Ještěd a jeho náhrada průměrnou komerční architekturou. Město se tak dobrovolně zbavuje vlastní paměti a jedinečnosti, která byla svého času nejlepším příslibem budoucích tvůrčích a zároveň citlivých vstupů do historického prostřed,“ uvedl památkář Křížek.

Autor: Pavel Smrž