NSS: Kluby mohou se svými profesionálními sportovci uzavírat i jiné než pracovní smlouvy

Profesionální sportovci mohou v Česku působit jako osoby samostatně výdělečně činné. Jejich sportování není podřaditelné pod pojem závislá práce, a proto nelze považovat za protiprávní uzavírání i jiných než pracovních smluv mezi sportovci a jejich kluby, konstatoval v pondělí Nejvyšší správní soud.

Rozhodnutí soudců je v oblasti profesionálního sportu v Česku významným precedentem. Podle názoru NSS za současné situace značné neujasněnosti právního postavení profesionálních sportovců, kdy jejich status není v zákoníku práce výslovně zmíněn, stát nemůže vynucovat jen jednu z možných forem jejich smluvní spolupráce s kluby, a to ani prostřednictvím daňové politiky. Z daňového hlediska tedy může sportovec působit také jako osoba samostatně výdělečně činná.

Tyto závěry vyplývají z rozsudku Nejvyššího správního soudu, který se zabýval sporem profesionálního hokejisty Sparty Praha Jaroslava Mrázka a Finančního ředitelství v Českých Budějovicích.

Podle mluvčí NSS Sylvy Dostálové hokejista nesouhlasil s tím, že mu finanční úřad neuznal cestovní výdaje ve výši přes 300 tisíc korun za pohonné hmoty spotřebované každodenním dojížděním na tréninky a mistrovské zápasy z bydliště v Milevsku do Prahy. "Finanční orgány vycházely z toho, že pravidelným pracovištěm byl zimní stadion hokejového klubu Sparta; a tedy podle nich sportovec nemůže být na pracovních cestách, za které by uplatňoval výdaje podle zákona o daních z příjmů. Hokejista přitom dosahoval v daném roce 2007 příjmy pouze na základě hráčské smlouvy koncipované jako nepojmenovaná smlouva a uzavřené podle občanského zákoníku," řekla Dostálová.

Krajský soud v Českých Budějovicích dospěl ke stejnému závěru jako finanční ředitelství; navíc však vyhodnotil obsah hráčské smlouvy jako obdobný smlouvě pracovní. Hráčská smlouva podle něj představovala "zastřený pracovněprávní úkon a na základě tohoto zjištění  a závěru správně žalovaný neuznal žalobci jízdné z místa bydliště  do sídla HC Sparta Praha jako daňový výdaj".

Nejvyšší správní soud se však podle Dostálové nyní se způsobem vyhodnocení předmětné hráčské smlouvy tak, jak to udělal krajský soud, neztotožnil. Rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle NSS měly finanční orgány posuzovat hokejistu jako osobu samostatně výdělečně činnou a tudíž - přestože všechny jeho cesty vedly na jediné místo, stadion HC Sparta Praha - se jednalo o pracovní cesty.

"Z obsahu smlouvy mezi hráčem a klubem je zřejmé, že se jedná o smlouvu časově omezenou  a výslovně z ní plyne, že hokejista je osobou samostatně výdělečně činnou a že právě on je povinen obdržené odměny podrobit zdanění. Nejvyšší správní soud má za to, že při hodnocení tohoto ujednání, u něhož nemá žádné pochybnosti co do svobody  projevené vůle obou smluvních aktérů, je namístě zdrženlivost státních orgánů," komentoval verdikt soudce NSS Vojtěch Šimíček.

Podle soudců je totiž na straně jedné pravdou, že vnější znaky činnosti profesionálního sportovce se velmi podobají klasickému pracovnímu poměru  - sportovec "pracuje" pouze pro jediného zaměstnavatele, dostává od něj pracovní pomůcky, stravuje se u něj, ale současně je zřejmé, že jednoznačné podřazení do režimu zákoníku práce v jeho současné podobě by značně ohrozilo samotnou existenci profesionálního sportu. Pro jednotlivé sportovce by se totiž takový právní stav jevil jako velmi nevýhodný.

"Je například obtížně představitelné, že by profesionální sportovec mohl ukončit vztah ke svému klubu jednostrannou výpovědí, to znamená, že by následně mohl přestoupit zadarmo do jiného klubu, ačkoliv klub předchozí jej vychoval, respektive koupil, anebo že by na činnost sportovců byla aplikovatelná všechna ustanovení týkající se pracovní doby včetně přesčasů či omezení stanovených pro uzavírání pracovních smluv na dobu určitou," řekl Šimíček.

Činnost profesionálního sportovce je podle soudců natolik  osobitá, že ji nelze omezit na "domovský" zimní stadion. "Jak k tomu správně uvedl stěžovatel, povinností ligového hokejisty není pouze hrát hokej na jednom stadionu, nýbrž k této profesi patří i celá řada dalších povinností popsaných i v hráčské smlouvě: pečovat o svoji fyzickou kondici a dobrou psychiku, absolvovat tréninkové kempy, účastnit se soustředění, regenerace, propagačních, charitativních a dalších akcí," konstatoval soud. V případě zranění či nemoci je pak sportovec povinen absolvovat příslušné lékařské procedury, případně rekonvalescence a rehabilitace.

"Řada popsaných činností se přitom zcela zjevně neodehrává na zmiňovaném zimním stadionu, není ani nikým přímo zajišťována či kontrolována," uvádí se mimo jiné v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Pětadvacetiletý Jaroslav Mrázek, který precedenční soudní spor vyvolal, je hokejovým obráncem. Postupně hrál za Milevsko, Jindřichův Hradec, Spartu Praha, Toronto (OHL), Beroun, Ústí nad Labem, Kometu Brno, Sarezu Ostrava a Vítkovice, v současné době hraje extraligu za Kladno. V roce 2004 byl bronzovým medailistou z MS osmnáctiletých, o dva roky později se účastnil šampionátu dvacetiletých.

Autor: Jiří Nováček