Ekonomická krize ve Španělsku ukončila sen desetitisíců přistěhovalců o lepším životě

Ekonomická krize, která tvrdě zasáhla Španělsko, znamená také konec snu o lepším životě v Evropě pro desetitisíce přistěhovalců zejména z Latinské Ameriky. Píše o tom v neděli agentura AFP.

"Plán byl zůstat ve Španělsku, přivést děti a získat povolení k pobytu," řekla pro AFP 26letá Magaly Baezová z Paraguaje. Před několika měsíci však přišla o zaměstnání jako pomocnice v domácnosti a její manžel, povoláním číšník, je rovněž nezaměstnaný. Proto se pár po třech letech v Madridu rozhodl s devítiměsíčním dítětem využít nabídky španělské vlády a nechá si zaplatit letenky zpět do Paraguaye.

Baezovi se však museli rozloučit s přáním, aby jejich tři děti přijely a společně s nimi žily ve Španělsku.

Španělská pravidla pro udělování víz neumožňují, aby byl dokument prodloužen lidem, kteří nemají práci a nejsou schopni zaplatit sociální pojištění.

Ve Španělsku žije asi 5,7 milionu přistěhovalců, jedna čtvrtina z nich přišla z bývalých španělských kolonií v Latinské Americe. V roce 1996 v zemi na Pyrenejském poloostrově se 47 miliony obyvatel legálně pobývalo půl milionu imigrantů.

Ze všech zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) žije ve Španělsku nejvyšší procento přistěhovalců. Ve všech členských státech jde přitom nejméně o deset procent.

Většina imigrantů pracovala ve stavebnictví, toto odvětví se však zhroutilo na konci roku 2008 poté, co praskla bublina umělé poptávky. Nezaměstnanost pak raketově vzlétla, a to hlavně mezi přistěhovalci.

V současnosti je ve Španělsku bez práce 20 procent lidí. Mezi imigranty je to ještě o deset procent více. Bez stálých příjmů většina přistěhovalců živoří. Baezová se svěřila, že si vydělává nějaké peníze jako chůva nebo pomocnice v domácnosti. Aby s rodinou přežila, musí však spoléhat na státní pomoc a charitu. Například na jídelnu nabízející polévky, kterou provozuje místní madridská vláda.

"Na začátku jsem se styděla. Ale kdyby nebylo toho, kdo ví, co bychom jedli," vyprávěla, když odcházela z jídelny s taškami s jídlem pro sebe, svého manžela a dítě.

Veřejná jídelna před kolapsem stavebnictví zajišťovala jídlo pro 300 lidí, loni již pro pět set. Na začátku roku 2011 se zde denně nají na šest set lidí.

Vláda premiéra José Luise Rodrígueze Zapatera zahájila na konci roku 2008 program, aby umožnila "dobrovolný návrat" přistěhovalců do vlasti. Nezaměstnaní si mohou ve dvou splátkách vybrat podporu v nezaměstnanosti a za ni si koupit letenky.

Před dvěma lety vláda očekávala, že se do akce zapojí asi sto tisíc lidí. Dosud se však přihlásilo jen 15 tisíc přistěhovalců, uvádí statistiky ministerstva práce. "Zkrachovalo to," uvedl Raúl Jimenéz, mluvčí skupiny sdružující obyvatele Ekvádoru žijící ve Španělsku. "Částka, kterou nabízí, není dostatečná, aby se z ní daly koupit letenky, dům a založit malý podnik."

Mnoha přistěhovalcům vadí, že přijetím peněz se zavazují k tomu, že se tři roky do Španělska nevrátí. Jiní se stydí vrátit domů, protože nemají co přivést nebo musí v původní vlasti splácet hypotéky a půjčky. Dalším důvodem, proč zůstat, je fakt, děti již chodí do španělských škol.

"Návrat teď pro nás není to pravé," řekl AFP 44letý Bolivijec German Cuellar, který před rokem a půl přišel o práci jako číšník. Do veřejné jídelny přišel s manželkou a dvěma syny ve věku 17 let a tři roky. "Budeme bojovat až do konce. Jestli budeme muset odejít, tak odejdeme. Ale naši synové tu chodí do školy a my nechceme, aby museli předčasně ukončit studium."

Čtyřicetiletý Ekvádorec César Lezcano tvrdí, že o možnosti přijmout peníze na cestu domů neuvažoval příliš dlouho. Donedávna pracoval v pekárně v Alcalá de Henares nedaleko Madridu, pak o místo přišel. "Každý den jsem vídal přátele, kteří nemohli najít práci. Chtěl jsem získat aspoň to málo, co šlo," vysvětlil své rozhodnutí Lezcano, jenž do Španělska přiletěl před třemi lety.

Od španělské vlády dostal 40 procent z podpory v nezaměstnanosti, na niž má nárok, tedy 3500 eur (téměř 66 tisíc korun). Zbylých 60 procent dostane, až bude zpět v Quitu. "Jsem trochu zklamaný," zakončil svůj příběh Lezcano. Doufal, že si ve Španělsku našetří tolik, aby si mohl v Ekvádoru postavit dům.

Autor: Kristýna Kuslová