Evropský soud pro lidská práva zamítl stížnost někdejší prokurátorky Brožové-Polednové

Ludmila Brožová-Polednová, jež byla v roce 1950 jedním z prokurátorů v procesu s Miladou Horákovou, pohořela u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku se stížností proti rozsudku českých soudů, které ji shledaly vinnou z účasti na vraždě. Ve čtvrtek to uvedlo ministerstvo spravedlnosti.

Podle rozsudku, kterým byla v roce 2008 odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, se Brožová-Polednová stala přímým účastníkem trestného činu vraždy. Soud přitom vycházel z ustanovení zákoníku z roku 1852, tedy kodexu, který byl platný v době konání procesu s Horákovou.

Svou stížnost postavila exprokurátorka především na tvrzení, že byla odsouzena za něco, co v té době nebylo trestným činem.

"Evropský soud konstatoval, že stěžovatelka byla odsouzena na základě zákona účinného v době činu a že jeho aplikace a výklad provedené vnitrostátními soudy nebyly svévolné. Dodal dále, že striktní výklad příslušných trestněprávních ustanovení byl v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, která nemůže poskytovat ochranu likvidování politických oponentů prostřednictvím trestů smrti ukládaných v řízení, které zjevně porušuje právo na spravedlivý proces a zejména právo na život," informuje rezort na svých internetových stránkách.

Brožová-Polednová neuspěla ani s argumentem, že se pouze řídila pokyny nadřízených, ve které měla plnou důvěru.

"Soud připomněl, že také na ni se vztahovala zásada 'neznalost zákona neomlouvá'. Podle tribunálu navíc v dané době měla určité právnické vzdělání i zkušenosti z jiných procesů. Shromážděné důkazy pak prý svědčí o tom, že si musela být vědoma toho, že proces byl dopředu zmanipulován," tlumočí ministerští úředníci rozhodnutí štrasburských soudců na webu.

Exprokurátorka ve své stížnosti poukazovala také na skutečnost, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Ani v tomto případě ale neuspěla.

"Evropský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka a její obhájce měli v průběhu vnitrostátního řízení dostatek příležitostí se vyjádřit ke všem důkazům. V rozporu s právem stěžovatelky zaručeným v úmluvě nebyla ani skutečnost, že Ústavní soud rozhodl o její stížnosti bez jednání, neboť jednak se zabýval pouze otázkami ústavnosti, jednak se jednání konala před obecnými soudy všech tří stupňů," doplňují úředníci.

Autor: Veronika Žižlavská