Terorista Sánchez alias Šakal dostal doživotí za bombové atentáty ve Francii

Venezuelský terorista Iljič Ramírez Sánchez alias Šakal byl ve čtvrtek pařížským soudem odsouzen k doživotnímu trestu vězení za spáchání čtyř bombových atentátů ve Francii v 80. letech. Informuje o tom v noci na pátek agentura AFP.

Verdikt padl pozdě večer. Dvaašedesátiletý Sánchez si musí odpykat nejméně 18 let, než bude moci požádat o propuštění.

Proces začal v listopadu u protiteroristickému soudu v Paříži. Sánchez byl obviněn ze spáchání čtyř atentátů, při nichž zemřelo 11 lidí a zraněno bylo více než 100 osob. Sánchez odpovědnost za tyto akce odmítl a řekl, že je nevinný.

Státní žalobce Olivier Bray uvedl, že bombové útoky ve Francii v letech 1982 a 1983 nebyly "cílenými" politickými akcemi, nýbrž "zaslepenými" útoky, jejichž cílem bylo "zabít maximum lidí s minimem rizika".

Podle Braye bylo 30 let čekání na rozsudek "příliš dlouho" pro Carlosovy oběti, než se dočkaly spravedlnosti, ale "povinností demokracie je nikdy se nevzdávat a dopadnout zločince a dovést ho před soud".

"Není tu nic, co by mě spojovalo s těmito čtyřmi případy," řekl Sánchez ve své poslední řeči k soudnímu tribunálu, kterému při těchto slovech ukázal nulu vytvořenou palcem a ukazováčkem. "Jsem odsouzen do vězení v předem připraveném procesu," řekl Sánchez.

Sánchezova poslední velmi emotivní řeč před vynesením rozsudku trvala pět hodin. Carlos se v ní označil za "žijícího mučedníka", nazval se elitním střelcem, se zaťatou pěstí volal "Dlouhý život revoluci" a "Alláh akbar (Alláh je veliký)". Připomněl řadu příběhů svého života, někdy se smál, jindy nostalgicky vzpomínal bývalé soudruhy. Přeskakoval z tématu na téma, od života ve vězení po strategii sionismu, zmínil svůj sovětský pas, Francii, hašiš i rozsudek smrti.

V některých chvílích zněla z jeho slov rezignace a očekávání vysokého trestu. Zmínil, že smrt ve vězení "je také role revolucionáře".

Ke konci Sánchezův hlas i zakolísal, když četl slova, která označil za poslední vůli nedávno svrženého a zabitého libyjského vůdce Muamara Kaddáfího, "muže, který udělal pro revoluci více, než my všichni ostatní dohromady".

"Budu pokračovat v boji," četl Sánchez chvílí před tím, než ho přemohly emoce. "Salam alaikum (Mír s vámi)," pozdravil nakonec skupinu 15 svých příznivců v soudní síni zdviženou pěstí Sánchez, který ve vězení konvertoval k islámu.

Soudci se pak před konečným vynesením rozsudku radili čtyři hodiny.

Soud Sánchezovi rozsudkem odsunul o 18 let šanci dostat se na svobodu. V příštím roce by mohl Sánchez požádat o prominutí zbytku předcházejícího doživotního trestu z roku 1997.

Atentáty byly součástí Ramírezovy soukromé války proti Francii, která v té době soudila jeho přítele a budoucí ženu. Francouzské úřady obdržely dopis, v němž se zemi hrozilo "válkou", pokud nebude dvojice propuštěna do 30 dnů. Na dopise byly údajně jeho otisky prstů.

První útok se stal 29. března 1982 v rychlíku La Capitole z Paříže do Toulouse. Zemřelo pět lidí, zraněno bylo 28 osob. K útoku se přihlásili "Mezinárodní terorističtí přátelé Carlose".

Druhý útok následoval 22. dubna 1982. Bomba v autě u redakce protisyrských novin v Paříži zabila náhodného kolemjdoucího a zranila 60 lidí. Nálož vybuchla v den, kdy soud usvědčil jeho přátele Bruna Bregueta a Magdalenu Koppovou, která se později stala jeho manželkou, z plánování útoku na kuvajtskou ambasádu.

Další dva atentáty se staly 31. prosince 1983. Jedna bomba vybuchla v rychlovlaku TGV a zabila tři lidi, dalších 13 osob vyvázlo se zraněním. Druhá nálož explodovala o chvíli později na nádraží v Marseille a zabila dvě osoby.

Po těchto útocích se Ramírez přesunul do Sýrie, kde byl až do roku 1991. Po začátku války v Perském zálivu, v níž Sýrie byla spojencem USA, musel odjet do Súdánu, kde ho v Chartúmu v roce 1994 dopadli Francouzi.

Sánchez si v pařížském vězení La Sante odpykává doživotní trest vězení za vraždu dvou členů francouzských tajných služeb a jejich libanonského informátora v roce 1975.

Autor: Ivan Orel, Martin Mykiska